HISTORIE LODNÍ DOPRAVY NA LABI A VLTAVĚ


Podobně jako doprava pozemní, zůstala doprava vodní vnitrozemská do poloviny 19. století technicky v podstatě na úrovni předcházejících staletí. K postupnému rozšíření nákladní přepravy po Labi a částečně také i na Vltavě přispěly ve 20. letech 19. století hlavně mezinárodní úmluvy a právně organizační zásahy státu do režimu obou jmenovaných řek, dále účinnější organizace a kapitálové zabezpečení obchodu a regulace řek. Tzv. Labská konvence, podepsaná všemi polabskými státy (včetně Dánska, protože vlastnilo Lucembursko) dne 23. června 1821 v Drážďanech, uváděla poněkud opožděně v život rozhodnutí Vídeňského kongresu z roku 1815 o volné plavbě na Labi. Tato konvence rušila mnohá cla. Z původních 35 celnic zbylo jen 14 labských, z toho 2 v Čechách. V dubnu 1844 byla výše zmíněná dohoda rozšířena o tzv. Adicionální aktu, která zaváděla na této významné středoevropské tepně kromě zásady volného obchodu, také jednotný poříční a navigační řád včetně labského celního soudu, který společně s komisemi pro labské záležitosti v jednotlivých účastnických zemích dozíral i na ulehčení provozně technických záležitostí labské plavby. Tato opatření spolu s rozvojem ekonomiky přispěla posléze k tomu, že labská plavba a ji úzce provázející obchod se staly pevně organizovanou, víceméně již pravidelnou záležitostí.


Parník Bohemia na své první plavbě z Prahy do Drážďan dne 20. května 1841, připlouvá do přístavu v Litoměřicích.


V důsledku zmíněné úmluvy - a také díky iniciativě pražských a děčínských obchodníků - vznikla v roce 1822 Pražská plavební společnost. Jako obchodně zasilatelský podnik zprvu nevlastnila lodě, ale využívala služeb najatých labských přepravců na trase mezi Prahou a Děčínem, popřípadě až Hamburkem. Kromě plaveného dřeva z jihočeských lesů (pro zajímavost uveďme, že se v polovině 19. století plavilo ročně průměrně 1 500 pramenů), které připlouvalo ve 30. a 40. letech také po regulované Vltavě ve vorech, bylo po Labi dopravováno především sklo, uhlí, minerální vody, koloniální zboží, barviva a ovoce. Pražská plavební společnost změnila svou kapitálovou strukturu a způsob přepravy zboží až v 50. letech 19. století v souvislosti se zásadními změnami v celém hospodářství.

První technicky a ekonomicky úspěšný paroplavební podnik byl v habsburské monarchii založen v březnu 1829. Andrewsova a Pritchardova paroplavební společnost byla skutečným průkopníkem, který provozoval osobní a nákladní plavbu na středním a později i na dolním toku Dunaje. Iniciátorem paroplavby v Čechách byl právě naturalizovaný Angličan John Andrews, který za pomoci lodního konstruktéra Josepha J. Rustona postavil v Praze na příbřežním pozemku u Invalidovny na přelomu let 1840-41 kolesový parník jménem Bohemia a v květnu 1841 jej s úspěchem spustil na vodu. Od června téhož roku sloužila Bohemia osobní přepravě na Labi mezi Obřístvím u Mělníka a saskou metropolí Drážďany.